Fotky ze svatebního dne 6.6.2009 (Profi foto)

Konečně jsme dostali fotografie od profesionálního fotografa. Moc jsme se na ně těšili a nemohli jsme se dočkat, až si je budeme moci prohlédnout. Tady jich část přinášíme. Na závěr bych dodal, že nás fotil Marian Volek z Hradce Králové (www.marifoto.cz).

Jaké to je po svatbě?

Tuto krátkou úvahu jsem původně plánoval napsat týden, dva po svatbě. Nakonec jsem se k tomu dostal až teď, téměř dva měsíce poté. Možná je to lépe, protože mám větší odstup a některé věci vidím jinak. Před svatbou se mě lidé z okolí ptali: "Už jsi nervózní ze svatby"? Ne, nebyl jsem. Těšil jsem se, tak proč bych měl být nervózní. Navíc bylo potřeba tolik věcí zařídit, že na nějaké přemýšlení nebyl ani čas. Nyní po svatbě nejčastěji slýchám otázku: "Tak jaké to je mít po svatbě? Změnilo se něco?" Na tuto otázku není lehké odpovědět. Záleží, jak se na toto téma člověk dívá.

Svatbu si všichni přítomní hezky užili a vše se vydařilo podle našeho očekávání. My, jakožto hlavní svatebčané, jsme si ji užili obzvláště dobře. Je to moc hezký pocit, když víte, že ti lidé okolo vás jsou na svatbě právě kvůli vám, aby oslavili tu radostnou událost. Svatba je vedle narození potomků jeden z nejhezčích milníků v životě a bylo by škoda se o ní připravit. Z tohoto pohledu je svatba něco moc krásného. A všem, kteří ještě váhají zda se vzít, ji vřele doporučuji.

Mnozí nesezdaní kamarádi, kteří svatbu odmítají, argumentují tím, že v dnešní době je to zbytečný přežitek. "Žijeme spolu, bydlíme spolu, máme spolu děti a máme se rádi. Potřebujeme k tomu všemu potvrzení z úřadu?" Jistě že ne. To potvrzení není zárukou spokojeného života. Svatba je ale obřadem a oslavou toho, že novomanželé chtějí založit rodinu a spolu žít a tu spolubydlící nikdy nevytvoří. I my jsme spolu dlouho žili v jedné domácnosti. Z pohledu odpůrců svatby se u nás po svatbě mnoho nezměnilo. Vrátili jsme se do stejného bytu a žijeme spolu stejně jako před ní. I když to na první pohled vypadá, že věci jsou stejné, není to pravda. Ráno když vstávám a probouzím se vedle ženy, vím, že jsme zase o kus dále. Prostě po svatbě to je lepší…

Svatební cesta

Na svatební cestu jsme odjeli dva dny po svatbě. Nejprve jsme se museli rozloučit se všemi hosty a poklidit zbytky veselky. O svatební cestě jsme diskutovali již dlouho před samotnou svatbou a nakonec jsme si vybrali Šumavu. Vzhledem k tomu, že nevlastníme žádný dopravní prostředek, bylo pro nás důležité, abychom se na místo dostali snadno nějakým veřejným dopravním prostředkem. Tuto podmínku nejlépe splňovala Železná Ruda, kam nám jel z Berouna přímý rychlík. V Rudě jsme se ubytovali v malém rodinném penzionu Bultas, který můžeme vřele doporučit. Ubytování je sice skromné, ale čisté a výborně vaří! Městečko Železná Ruda v nás zanechalo rozporuplné dojmy. Na jednu stranu nové čistě upravené domy, na druhou zpustlé budovy, kasína a nevěstince. Zato okolní přírodě se nic vytknout nedá. Pěkné šumavské kopečky, rozkvetlé louky i horská jezera. Užili jsme si hezký týden a nachodili spoustu kilometrů. Na našich výletech jsme našli i několik pokladů, které rádi hledáme. Abychom se s vámi mohli alespoň částečně podělit o naše zážitky, níže jsme přidali pár fotografií z výletů.