Jaké to je po svatbě?

Tuto krátkou úvahu jsem původně plánoval napsat týden, dva po svatbě. Nakonec jsem se k tomu dostal až teď, téměř dva měsíce poté. Možná je to lépe, protože mám větší odstup a některé věci vidím jinak. Před svatbou se mě lidé z okolí ptali: "Už jsi nervózní ze svatby"? Ne, nebyl jsem. Těšil jsem se, tak proč bych měl být nervózní. Navíc bylo potřeba tolik věcí zařídit, že na nějaké přemýšlení nebyl ani čas. Nyní po svatbě nejčastěji slýchám otázku: "Tak jaké to je mít po svatbě? Změnilo se něco?" Na tuto otázku není lehké odpovědět. Záleží, jak se na toto téma člověk dívá.

Svatbu si všichni přítomní hezky užili a vše se vydařilo podle našeho očekávání. My, jakožto hlavní svatebčané, jsme si ji užili obzvláště dobře. Je to moc hezký pocit, když víte, že ti lidé okolo vás jsou na svatbě právě kvůli vám, aby oslavili tu radostnou událost. Svatba je vedle narození potomků jeden z nejhezčích milníků v životě a bylo by škoda se o ní připravit. Z tohoto pohledu je svatba něco moc krásného. A všem, kteří ještě váhají zda se vzít, ji vřele doporučuji.

Mnozí nesezdaní kamarádi, kteří svatbu odmítají, argumentují tím, že v dnešní době je to zbytečný přežitek. "Žijeme spolu, bydlíme spolu, máme spolu děti a máme se rádi. Potřebujeme k tomu všemu potvrzení z úřadu?" Jistě že ne. To potvrzení není zárukou spokojeného života. Svatba je ale obřadem a oslavou toho, že novomanželé chtějí založit rodinu a spolu žít a tu spolubydlící nikdy nevytvoří. I my jsme spolu dlouho žili v jedné domácnosti. Z pohledu odpůrců svatby se u nás po svatbě mnoho nezměnilo. Vrátili jsme se do stejného bytu a žijeme spolu stejně jako před ní. I když to na první pohled vypadá, že věci jsou stejné, není to pravda. Ráno když vstávám a probouzím se vedle ženy, vím, že jsme zase o kus dále. Prostě po svatbě to je lepší…